Je poznání vyšší hodnota než láska?

20. července 2008 v 21:27 | Osho |  Duchovno
Nejvyšším vrcholem je spojení všech hodnot - pravdy, lásky, vnímavosti, opravdovosti, úplnosti. Na nejvyšším vrcholu jsou nerozlučné, neoddělitelné. Odděleny jsou jen v temných údolích nevědomosti. Odděleny jsou jen tehdy, když jsou znečištěny a smíchány s jinými věcmi. Ve chvíli, kdy se pročistí, stanou se jedním celkem - a čím jsou si blíž, tím více jsou čiré.
Každá hodnota existuje v mnoha rovinách; každá hodnota je žebřík o mnoha příčkách. Láska je žádost - nejnižší příčka dotýkající se pekla; láska je také modlitba - nejvyšší příčka dotýkající se nebe. A mezi nimi je mnoho dalších rovin, které není těžké rozpoznat.
V žádosti je jen jedno procento lásky, devadesát devět procent tvoří ostatní věci - žárlivost, egoismus, majetnický pud, zlost, sexualita. Je to rovina převážně fyzická, nejde do hloubky. Je velmi povrchní a nejde ani malý kousek pod kůži. Když stoupáte výš, dostáváte se i hlouběji. Věci začínají mít nové dimenze. To, co bylo jen fyzické, teď začíná mít i psychologický rozměr. To, co bylo pouze biologické, se začíná stávat psychologií. Biologii máme společnou se zviřaty, ale nemáme s nimi společnou psychologii.
Když stoupá láska ještě výš - nebo hlouběji, což je totéž - začne mít v sobě cosi duchovního. Stane se metafyzickou. Pouze Buddhové, Krišnové, Kristové znají tuhle podobu lásky.
Láska má mnoho podob a stejně je tomu i s ostatními hodnotami. Je-li láska stoprocentně čistá, pak nemůžete dělat rozdíl mezi poznáním a láskou. Není to nic odlišného. Nemůžete dělat rozdíl mezi láskou a Bohem; nejsou to dvě oddělené skutečnosti. Proto Ježíš říkal, že Bůh je láska. Vnímal to jako synonyma. V tom je obrovský duchovní vhled. Na okraji se zdá být všechno navzájem oddělené; na okraji je mnoho existencí. Jakmile se dostanete blíže středu, rozmanitost se začne slévat, rozpouštět, tavit, a náhle se objeví jednota. Ve středu je jedna jediná jednota. Tvá otázka má opodstatnění jen tehdy, neznáš-li skutečnou kvalitu lásky a poznání. A nemá žádný smysl, pokud jsi zahlédl Mount Everest, nejvyšší vrchol.
Ptáš se: "Je poznání vyšší hodnota než láska?"
Není nic vyššího a není nic nižšího; ve skutečnosti nejsou ani žádné dvě hodnoty. Jsou jen dvě cesty vedoucí z údolí na vrchol. Jedna cesta je uvědomování si, bdělost, meditace - cesta zenu. Ta druhá je cesta lásky, cesta oddanosti, bhakti. Tyto dvě cesty jsou na svém začátku odděleny; musíte si vybrat. Ale ať si vyberete jakoukoliv, vždy dojdete na tentýž vrchol. A čím blíž k němu budete, tim větší bude vaše překvapení; poutník, jdoucí po druhé cestě, se k vám neustále přibližuje. Pomalu, pomaloučku se začnou obě cesty spojovat. A v tu chvili jste dosáhli vrcholu a dvě cesty se spojí v jednu jedinou.
Ten, kdo jde cestou poznání, vnímá lásku jako důsledek, jako vedlejší výtvor, jako stín poznání. A ten, kdo jde cestou lásky, vnímá poznání jako důsledek, vedlejší výtvor, stín lásky. Jsou to dvě strany téže mince.
A pamatujte si, že pokud vaše poznání postrádá lásku, stále ještě není čisté; není to stoprocentní čirost. Není to skutečné poznání, ale je smíšené s neuvědomováním si. Není to čiré světlo; uvnitř vás jsou stále ještě zbytky temnoty; fungují, ovlivňují vás, ovládají vás. Není-li ve vaší lásce obsaženo poznání, pak to ještě není pravá láska. Je to cosi nižšího; je to blíž žádosti než modlitbě.
Tohle by mělo být vaše kritérium - jestliže jdete cestou poznání, pakje měřítkem láska. Když vaše poznání najednou rozkvete v lásku, jasně ucítíte, že je to ono, že jste dosáhli samádhi. A jdete-li cestou lásky, pak musí být vašim měřítkem poznáni; je to prubířský kámen. Když se náhle, odnikud, v samém středu vaši lásky rozhoři plamen poznání, bude vám to jasné ... radujte se! Došli jste domů.

Osho - Perly v kapse u vesty

Každá pravda musí mít sladký obal; jinak ji nemůžeš polknout. Buddha říkal lidem: "Když přijdeš do svého nejvnitrnějšího bodu, zmizíš - anatta, neexistuje žádné já, nejsi, duše není. Budeš prostě nula a nula se rozplyne v univerzální nulu." Velmi blízko totální pravdě, řečeno však velmi hrubě. Kdopak se chce stát nulou? Lidé přišli, aby našli věčnou blaženost. Už jsou unaveni, bídní, hluboce sklíčení, trpící všemi druhy šílenství. Přijdou k mistrovi a mistr jim řekne: "Jediný lék je, že se stanete nulou" - jinými slovy, nemoc může být vyléčena, jen když zabijeme pacienta. Přesně vyloženo to má tento význam.
Přirozeně, že nemoc zmizí, když zabijeme pacienta, ale ty jsi přišel, abys byl léčen, ne zabit!
Náboženství upadá po pět staletí. Má to pádné důvody. Hlavním z nich je, že ho lidé neshledali příjemným, vábným, zajímavým. Bylo to holé a pravdivé, ale kdo chce slyšet holou pravdu?
Musím hovořit o blaženosti, požehnání, o tisíci lotosech kvetoucích v tobě. Pak si teprv
myslíš, že to za to stojí a každý den hodinu tiše sedíš. Jestliže se má v tobě otevřít tisíce lotosů, vyjít tisíce sluncí, pak má cenu udělat si za dvacet čtyři hodin jednu hodinu čas. Jenže pravda je - žádné lotosy, žádná slunce - jen ryzí nicota.
Ve chvíli, kdy jsi přišel do kontaktu s mistrem, jsi začal umírat. Je to pomalý proces. Je to tak pomalé, že si toho nejsi vědom. Začneš si to uvědomovat až ve chvíli, kterou
nazývám "bod odkud není návratu" - nemůžeš se vrátit, protože téměř tři čtvrtiny tebe zemřelo. Dokonce i když se ti podaří se vrátit, lidé si budou myslet, že jsi duch! Nikdo už tě nikdy nepozná.
Pravda nezná žádné kompromisy. Musí být stoprocentní, jinak je horší než lež.
Když dáš na výběr nulu a peklo, lidé půjdou raději do pekla - přinejmenším tam mohou najít nějakou restauraci či diskotéku. Něco tam určitě musí být, protože všichni milí lidé šli do pekla. Jen kostlivci, takzvaní svatí, dokonale nudní lidé jdou do nebes. Všichni lidé plní šťávy -básníci, malíři, sochaři, tanečníci, herci, hudebníci - všichni jdou do pekla.
Takže pokud máš na výběr mezi nulou a peklem, každý, kdo má alespoň špetku rozumu, si vybere peklo. Ochotně. Ale nulu...? Z pekla máte možnost jednoho dne odejít... dokonce do nebe. Ale z nuly... to už z vás nic nezbývá, dokonce ani xerokopie - pryč, pryč, pryč, navždy.
Nikdy nepřemýšlej o tom, kam půjdeš. Mysli na to, jak změnit sám sebe zde. » Tam" je mazaná strategie mysli, jak tě oklamat. Mysl tě vždy nutí, aby ses zajímal o věci, které jsou daleko, tam, takže můžeš být veden pryč odsud. Nebo alespoň tvoje pozornost není zde je tam.
A tam nikdy nebudeš.Pohybem odtud tam pomalu pomaličku získáváš návyk se vždy dívat tam, takže cokoli dosáhneš, už tě to nezajímá, tvoje pozornost se posunula někam jinam.
V Indii máme 'jedno přísloví: Diya tak andhera - "Pod svícnem je tma." Svícen svítí kolem dokola, ale přesně pod ním je tma.
To je situace člověka. Jsi schopen vidět kamkoli, kolem dokola, ale nejsi schopen vidět tam, kde jsi, kdo jsi.
Tak zruš přeci všechny jízdenky, které sis rezervoval!
Není kam jít; prosté bytí zde je tak blažené. Zavři oči, pak můžeš vidět realitu "zde". Potom a tam jsou jen fikce.
Tady a teď jsou jediné reality.
Tady je důvod, proč člověk není meditativní:
Celá společnost ho nutí do stavu bytí v mysli, nikoli bytí v meditaci:
Narodil ses jako nikdo a zemřeš jako nikdo.
A mezi těmito dvěma body nicoty zůstaneš nikým, jen klamaje sám sebe, že jsi tím či oním.
Setrváš-li v mysli můžeš jen zešílet - to je jediná možnost, nevyhnutelný vývoj. mysli. Jestli nechceš zešílet, jednoduše zůstaneš průměrným. A "průměrným" myslím dělajícím kompromis tady, kompromis támhle, trochu poslouchat tuto část, trochu tamtu - roztříštěn do částí, nikdy nemající svou individualitu, nikdy nemající duši.
Mysl a meditace nemohou existovat pospolu. Neexistuje způsob, jak je skloubit dohromady. Buď můžeš mít mysl, nebo můžeš mít meditaci, protože mysl přemýšlí a meditace je ticho. Mysl tápe ve tmě hledajíc dveře. Meditace vidí - není to záležitost hledání, ona ty dveře zná.
Jestliže chceš být seznámen se sebou samým, musíš se naučit jednoduchému umění být potichu. Ve chvíli, kdy jsi naprosto potichu, život prochází radikální změnou. Přicházejí k tobě krásné chvíle, ale stále to jsou jen chvíle - zpozorníš a jsou pryč. Vždy je vidíš odcházet. Vždy jim vidíš záda, berou nohy na ramena.
Musíš být trochu pozornější.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama